Novelou občanského zákoníku z letošního roku došlo k úpravě nového smluvního typu, a to smlouvy o poskytování digitálního obsahu.
Doposud nezbývalo smluvním stranám než uzavírat zákonem výslovně neupravenou smlouvu.
Legislativní změna reaguje na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (dále jen „směrnice“).
A co si pod digitálním obsahem tedy představit?
Dle článku 2 odst. 1 směrnice se digitálním obsahem rozumí data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě.
Přestože tato definice může působit velmi abstraktně, je možné pod digitální obsah zařadit kupř. mobilní aplikaci či software fungující na principu SaaS.
V ustanovení § 2389t občanského zákoníku se pak výslovně stanoví, že ustanovení o poskytování digitálního obsahu se použijí obdobně i na případy tzv. služby digitálního obsahu.
Službou digitálního obsahu se rozumí:
Služba, která uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby anebo jakoukoli interakci s těmito daty.
§ 2389t občanského zákoníku
Typicky se tak může jednat o streamovací službu, aplikaci či software umožňující sdílení dat s ostatními uživateli nebo provádění kupř. postprocessingu fotografií, videa či audia online.
Je-li tak předmětem vašeho podnikání poskytování digitálního obsahu či digitální služby, měli byste vzít v potaz zejména novou právní úpravu týkající se
- aktualizace digitálního obsahu,
- práv z vadného plnění
- odstoupení od smlouvy
- informační povinnosti vůči spotřebiteli, nebo
- změn digitálního obsahu.
Potřebujete-li právní službu týkající se smlouvy o digitálním obsahu, práva informačních technologií či software, rád Vám pomůžu.
# Právník na IT právo, software právo, e-commerce | Zlín, Praha, Brno, online