Jak bylo uvedeno v předchozím článku, novelou občanského zákoníku došlo k výslovné úpravě smlouvy o poskytování digitálního obsahu.

Poskytovatel by přitom měl vzít v potaz, že je povinen zajistit vedle ujednaných aktualizací digitálního obsahu (typicky programu či software) i aktualizaci přímo ze zákona.

Z ust. § 2389d odst. 2 občanského zákoníku výslovně vyplývá, že poskytovatel je povinen zabezpečit poskytování aktualizací, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku a na jejich dostupnost uživatele upozornit.

Předmětné ustanovení je logické, neboť aplikace, software či jiný digitální obsah jsou vytvářeny vždy za daných technických podmínek a technologických parametrů, které však nemusí být (a zpravidla nejsou) konstantní v čase.

Ostatně každý známe pravidelné aktualizace operačních systémů či webových prohlížečů, v důsledku kterých můžou některé programy či poskytované digitální služby přestat fungovat správně. Poskytovatel by tak měl na tyto změny reagovat a uživateli zajistit po dobu trvání závazku funkčnost.

I na uživatele jsou však kladeny ze zákona povinnosti.

Neprovedl-li uživatel aktualizaci podle odstavce 2 v přiměřené době, nemá práva z vady, která vznikla pouze v důsledku neprovedené aktualizace. (…)

§ 2389d odst. 3 občanského zákoníku

Nehledě na shora uvedené lze smluvním stranám doporučit, aby si práva a povinnost upravující aktualizace a zajištění funkčnosti software výslovně sjednaly ve smlouvě pro vyloučení sporu do budoucna.

Potřebujete-li právní služby týkající úpravy obchodních podmínek ohledně aktualizací software, rád Vám pomůžu.

# Právník na IT právo, software právo, e-commerce | Zlín, Praha, Brno, online