Odkaz na obchodní podmínky je častou praxí při podnikání online. Podnikatel by však měl za všech okolností dbát na to, aby se v nich neobjevovalo překvapivé ujednání pro druhou stranu, zejména půjde-li o spotřebitele.
Dle § 1753 ObčZ totiž platí, že „Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží.“
Obzvlášť problematické přitom bude sjednání smluvních pokut v obchodních podmínkách. Smluvní pokuta je institut sloužící k sankcionování druhé strany pro případ, že některou povinnost ze smlouvy poruší.
Přestože Nejvyšší soud paušálně sjednávání smluvních pokut v obchodních podmínkách nevylučuje, současně zdůrazňuje, že takové ujednání musí být posuzováno z hlediska proporcionality (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, č.j. 33 ICdo 45/2017).
Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí konstatoval, že je vždy třeba zkoumat, zdali smluvní pokuta zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, stejně tak jako poctivost takového ujednání, či zda spotřebitel mohl rozumně takové ujednání pro jeho obvyklost očekávat.
Má-li tak podnikatel zájem utvrdit povinnost spotřebitele sjednáním smluvní pokuty, lze doporučit, aby spotřebitel s takovým ujednáním výslovně souhlasil nejen paušálním zaškrtnutím checkboxu jakožto projevu souhlasu se zněním obchodních podmínek.