Smluvní strany by při uzavírání smlouvy o dílo neměly zapomínat na to, aby byl předmět plnění popsán co nejkonkrétněji.
Přestože vypracování cenové nabídky ze strany zhotovitele zpravidla předchozí osobní jednání, při kterém objednatel sdělí zhotoviteli svou představu, v cenové nabídce či předloženém návrhu smlouvy se často objevuje pouze obecné vymezení předmětu díla.
V praxi se lze setkat s vymezením předmětu díla jako: rekonstrukce domu či bytu, oprava, stavební práce apod.
Pokud není k cenové nabídce přiložen přesný položkový rozpočet s rozpisem stavebních prací, může mezi stranami snadno vzniknout spor o to, co je v předmětu plnění všechno zahrnuto. To se týká nejen prací, ale i dodávky materiálu.
Zhotovitel pak vůči objednateli často namítá, že další požadované plnění objednatelem již představuje vícepráce nad rámec dohodnuté činnosti, a objednatel naopak, že se jedná o součást objednaného plnění.
Spor o rozsah předmětu plnění a s tím spojený nárok na zaplacení ne zřídka dostává až k soudu.
Strany by si měly být vědomy toho, že Nejvyšší soud již opakovaně uzavřel, že pokud nebyl sjednán předmět díla dostatečně určitě, smlouva o dílo nevznikla (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1720/2016). Určité vymezení předmětu díla totiž představuje podstatnou náležitost smlouvy o dílo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4262/2011).
V případě, že soud skutečně dospěje k takovému názoru, smluvním stranám nezbyde, než se vypořádat dle pravidel upravujících vydání bezdůvodného obohacení. Jeho výše však vůbec nemusí odpovídat smluvené ceně díla. Objednatel naopak nebude mít veškerá práva, která by mu za běžných okolností svědčila z uzavřené smlouvy o dílo, typicky práva ze záruky za jakost.