Povolování staveb v území je regulováno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Ne zřídka se však stane, že stavebník postaví v území stavbu v rozporu s příslušným veřejnoprávním povolením, či si o něj ani nezažádá.

Vlastníci sousedních pozemků pak mohou být takovou stavbou dotčeni na svých právech.

Nejvyšší soud se v jednom ze svých rozhodnutí zabýval otázkou, zda se může vlastník sousedního pozemku domáhat náhrady nemajetkové újmy, pokud stavebník tímto způsobem postupuje v rozporu s právními předpisy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019).

V odůvodnění předmětného rozhodnutí se výslovně uvádí následující: „(…) Jestliže totiž stavba zhotovená žalovaným bez stavebního povolení a dokonce v rozporu se zákazem stavebního úřadu i soudu ve srovnání s dobou před jejím zhotovením významně více stíní žalobcův pozemek a dům, brání-li výhledu z žalobcova domu do zeleně a narušuje-li její užívání soukromí žalobce (skutkové závěry dovolacímu přezkumu nepodléhají), pak je správný závěr odvolacího soudu, že žalovaný souhrnem těchto okolností neoprávněně zasahuje do absolutních přirozených práv žalobce na soukromí a příznivé životní prostředí ve smyslu § 81 o. z. způsobem, jejž by již každý v jeho postavení vnímal úkorně, a to právě vzhledem ke svévolnému postupu žalovaného, který nerespektuje stavební předpisy ani rozhodnutí soudu, proto je podle § 2910 věty první o. z. povinen žalobci nahradit tím způsobené duševní útrapy (§ 2956 o. z.).“

V kontextu citovaného rozhodnutí lze tak uzavřít, že i v případě, kdy stavebník později dosáhne legalizace neoprávněně postavené stavby, může se osoba dotčená na svých právech domáhat po stavebníkovi náhrady nemajetkové újmy vyvolané jeho protiprávním jednáním.