Smluvní strany v praxi ne zcela dobře rozlišují mezi smlouvou o zápůjčce, smlouvou o půjčce a smlouvou o úvěru.

Předně je třeba podotknout, že půjčku jako takovou občanský zákoník již nezná, byť tento pojem je obecně zaužívaný pro půjčení peněžních prostředků.

Pakliže smluvní strany uvažují o uzavření smlouvy, na základě jedna strana přenechá druhé straně peněžní prostředky, a druhá strana se je zaváže po čase vrátit, hovoříme o smlouvě o zápůjčce.

Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

§ 2390 občanského zákoníku

Pro smlouvu o zápůjčce je přitom stěžejní, že tato vzniká faktickým přenecháním peněžních prostředků druhé straně. Na rozdíl od smlouvy o úvěru, kdy ke vzniku smlouvy dochází již samotným uzavřením.

Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžních prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky

§ 2395 občanského zákoníku

Smlouva o úvěru nadto podléhá právní regulaci i jiných právních předpisů, zejména zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

Není přitom vyloučeno, aby k poskytnutí peněžních prostředků došlo i tzv. inominátní smlouvou, tedy smlouvou, která prvky zápůjčky a úvěru často kombinuje.

Smluvní strany totiž často zapomínají na pojmový zákonný znak zápůjčky, kdy vydlužitel je oprávněn užít peněžní prostředky dle libosti, a pak není zcela naplněná zákonná definice zápůjčky.

Potřebujete-li právní službu v oblasti smluvního práva, ať uzavíráte smlouvu o zápůjčce či jinou smlouvu, rád Vám pomůžu.

 # Právník na obchodní právo | Zlín, Praha, online