Smluvní strany v praxi ne zcela dobře rozlišují mezi smlouvou o zápůjčce, smlouvou o půjčce a smlouvou o úvěru.
Předně je třeba podotknout, že půjčku jako takovou občanský zákoník již nezná, byť tento pojem je obecně zaužívaný pro půjčení peněžních prostředků.
Pakliže smluvní strany uvažují o uzavření smlouvy, na základě jedna strana přenechá druhé straně peněžní prostředky, a druhá strana se je zaváže po čase vrátit, hovoříme o smlouvě o zápůjčce.
Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
§ 2390 občanského zákoníku
Pro smlouvu o zápůjčce je přitom stěžejní, že tato vzniká faktickým přenecháním peněžních prostředků druhé straně. Na rozdíl od smlouvy o úvěru, kdy ke vzniku smlouvy dochází již samotným uzavřením.
Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžních prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky
§ 2395 občanského zákoníku
Smlouva o úvěru nadto podléhá právní regulaci i jiných právních předpisů, zejména zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
Není přitom vyloučeno, aby k poskytnutí peněžních prostředků došlo i tzv. inominátní smlouvou, tedy smlouvou, která prvky zápůjčky a úvěru často kombinuje.
Smluvní strany totiž často zapomínají na pojmový zákonný znak zápůjčky, kdy vydlužitel je oprávněn užít peněžní prostředky dle libosti, a pak není zcela naplněná zákonná definice zápůjčky.
Potřebujete-li právní službu v oblasti smluvního práva, ať uzavíráte smlouvu o zápůjčce či jinou smlouvu, rád Vám pomůžu.
# Právník na obchodní právo | Zlín, Praha, online
